Noc s Andersenem je pořádána každoročně na výročí narození slavného dánského pohádkáře a je zároveň Mezinárodním dnem dětské knihy. Jedná se o projekt, který se snaží zábavnou formou podporovat dětské čtenářství. Naše knihovna se v pátek 27. března do této akce zapojila již po čtvrté. V kouzelných prostorách naší knihovny na děti čekal i letos bohatý program. Celý večer se nesl v pohádkovém duchu, a tak jsme si na jeho počátku namalovali pohádkové bytosti. Z obrázků princezen, rytířů, čertů, strašidel a mnohých dalších postaviček pak vznikla pěkná knížka.

První jarní sobotu 21. března se naše rozhledna již podruhé rozsvítila a účastníci Keltského telegrafu poslali světelnou zprávu dál napříč naší vlastí. Pěkné bylo, že se v letošním roce v našem regionu přidala nová stanoviště, a tak náš zážitek z tohoto světelného propojení byl o to lepší. Počasí nám přálo, na nášem „větrném vršku“ bylo příjemných 8 stupňů. Před vlastním výstupem na rozhlednu se děti ještě proběhly s čelovkami po setmělém lese. Tak jim Jirka Skoták přichystal krátký orientační závod. Kdo si nechtěl zasportovat, mohl se ohřát u ohně, opéct si párky, a tak čekání na zaslání světla příjemně ubýhalo.

V pátek 30. ledna v podvečer byla knihovna otevřená pro ženy. Na prvních Dračkách se nás sešlo bohužel jen málo, ale večer strávený v knihovně při výtvarném tvoření, povídání a dobrém vínku byl moc příjemný. Knihovnou zněla relaxační hudba, vytvářely jsme léčivé mandaly a vyzkoušely i výtvarnou techniku enkaustika. Hlavně se však povídalo, o léčivých bylinkách, koníčcích, knížkách, tradicích...Došlo i na ukázku draní. Paní Sotolářová nám donesla peří a zasvětila nás do této již zaniklé tradice. Doufám, že se na Dračkách opět sejdeme a najdeme nová témata pro povídání i výtvarná tvoření.

V pátek 16. ledna ožila knihovna smíchem nejmenších dětí. Na náš Večerníček se sešly v opravdu hojném počtu. V knihovně na ně čekala babička Maruška Nedomová s přichystanými pohádkami a povídáním. V setmělé knihovně se krásně poslouchala pohádka o Malé čarodějnici i Včelích medvídcích a také povídání o tom, jak je pěkně nad rozečtenou knížkou. Malé děti to teprve zjišťují a rodiče nebo třeba i prarodiče je mohou ke čtení dovést. Sami pak jednou usednou ke knize a nechají se unášet příběhem a svojí fantazií. Doufám, že i naše Večerníčky k tomu alespoň malinko přispějí a z našich nejmenších se jednou stanou velcí čtenáři.