Publikováno v Informačním zpravodaji Obú Vavřinec č. 1/2013, únor 2013

Masopust, fašank, fašinek, ostatky,

pod těmito názvy se skrývá třídenní lidový zvyk, který je podřízený běhu církevního kalendáře. A protože vedle našich dětí a mládeže, bude určitě zajímat i dospěláky původ tohoto starobylého zvyku, jeho průběh, ale i další zajímavosti s ním související, pojďme si o něm říci něco více.
Slaví se ve dnech před Popeleční středou, kterou začíná čtyřicet dní půstu před Velikonocemi. Datum Velikonoc je pohyblivé, proto i masopust nemá pevné datum. Přípravným dnem býval čtvrtek před masopustní nedělí. Říkalo se mu "Tučný čtvrtek". Ten den se co nejvíc pilo a jedlo, aby byli lidé po celý rok při síle. Hlavní zábava začínala o masopustní neděli. Bohatý oběd, který netrval dlouho, protože se šlo do hospody k muzice. Tanec se často protáhl až do rána. Masopustní pondělí bylo také ve znamení zábavy a tance. Ve vsích se konal "mužovský bál", kam nesměli přijít svobodní chlapci. Tancovali jen ženatí a vdané. Vrcholem bylo masopustní úterý. Vesnicí procházely průvody maškar, hrálo se divadelní představení, které si připravovaly děti ze škol. Průvod neměl žádná pravidla. Jeho účastníci pochodili celou vesnici poté, co jim starosta obce nebo další představený předal tzv. „Právo“ s konstatováním, že si mohou „dělat co chtějí“. Záleželo čistě na lidech, jak si vše nachystali. Masky byly u domů obdarované něčím k jídlu a především pálenkou a pivem. Tradiční maskou, která se objevovala vždy, byl medvěd, někdy vedený na lou maskou byla tzv. klibna - šiml, kobyla nebo koníček, kde se ukrývaly dvě osoby. Mezi lidmi se objevoval Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších. O půlnoci zatroubil ponocný na roh a rychtář nebo někdo z radních vyzval lidi, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst. Někde se končilo "pochováním basy" - symbol toho, že si muzikanti o půstu nezahrají. První zmínky o masopustu jsou dochovány z třináctého století. Toliko informace o masopustu získané na webu.

Vzhledem k současné podobě tohoto starobylého zvyku nazývaného v našich obcích a širokém okolí jako OSTATKY, musíme konstatovat, že shora uvedené informace charakterizovaly tento zvyk v dobách dávno minulých, vzdálených mnohdy i několik desítek roků i více. To nic ale nemění na tom, že význam jak průběhu masopustu dávného, tak toho současného, je stejný. Tedy po době veselí a hojnosti se na dobu 40 dnů zklidnit a postit.

A jak to je s tím názvem OSTATKY? Jako jedno z vysvětlení se nabízí tady toto.

Snad prý ten název vznikl od toho, že je zapotřebí všechny „ostatky“ jídla, ale i pití, zkonzumovat před začátkem předvelikonočního půstu. A jak jinak toho dosáhnout, než tak, že se chasa vydá po vesnici, ostatky posbírá a večer společně sní a vypije na zábavě. Vysvětlení je to celkem smysluplné a výstižné. Možná by se dalo říci, že i logičtější než název masopust. Vždyť ten nastane teprve až poté, co se ty ostatky jídla a pití zkonzumují. Ale nechejme raději filozofování a používejme pojmenování jaké kdo chceme. Výše uvedené vysvětlení pojmenování tohoto starobylého zvyku, tedy jako OSTATKY, jsme si vypůjčili z informačního zpravodaje, který vydává obec Skrbeň, ležící nedaleko Olomouce. V jeho letošním únorovém čísle jsou uvedené i další velice zajímavé informace. Například je zde vysvětlený pojem „Hanácké právo“. A proč, že nás zajímá toto pojmenování? No přeci proto, že v hodně obcích v našem regionu je používané ostatníky tzv. „Právo“. Zmíněný skrbeňský zpravodaj vysvětluje mino pojmu „Hanácké právo“ také ještě pojem tzv. „Ferôla“. V obou případech se jedná o předměty přebírané jak v které obci ostatníky od představitelů obce a nesené v čele ostatkového průvodu. „Hanáckého právo“ popisuje zmíněný skrbeňský zpravodaj takto: „Vysvětlení můžeme najít například v knize „Král Ječmínek – pohádka o novém království“, kterou napsal v letech 1904 –1906 František S. Procházka. Autor tento symbol hanácké samosprávy symbolizuje takto:

„V ruce každý Právo nese,
vzhůru hroty staré meče,
pentlice se na nich třese
k vínkům shora nadrchaná,
dolů volně rozevlaná,
přes čepel se v závit vleče,
ocel halí barev vláním,
širokých stuh lemováním.
Nevztyčen již nikdy ve zlém
meč byl míru svatým žezlem.“

Jednalo se tedy původně o opentlený meč nebo šavli na znamení touhy, aby zbraně na věky zůstaly nepoužity.
„Ferôla“, druhý ze symbolů, je popisována jako „rychtářské žezlo ze šlach upletené nebo i dřevěné“ (ve Skrbeni mají dřevěné). Jak ferôla vznikla? Údajně tak, že král Ječmínek, když se opět ujal vlády na Hané, sezval ty, kteří měli pomocí karabáčů za předchozí krutovlády udržovat lid v poslušnosti, a provedl toto:

„Ječmínek tam ostřím mává,
biče z násad osekává,
biče, které lidi bily,
nížily a otročily.
Holý topor po toporu
useknutý, komolý
nazpět dává fojtům sboru
v míru znak, jenž nebolí.
Volného zas žití cena
Hanákům je navrácena“.

Encyklopedie u slova „ferule“ uvádí:

Ferule, též rychtářské právo, je symbol výkonu rychtářského práva. Jednalo se o předmět tvarově podobný královskému žezlu (obvykle vyřezaný ze dřeva), kterým se projevovala vůle rychtáře, případně starosty. Pokud rychtář vydal nějaké rozhodnutí, nebo chtěl obeslat nějakým vzkazem „svoji“ vesnici, tak vyslal poslíčka (lhostejno koho), kterému dal do ruky tuto feruli. Poslíček oběhnul celou vesnici, dům od domu, kde ukázal feruli a předal vzkaz. Takto fungovalo předávání zpráv a oznámení po vesnici ještě dříve, než byl zřízen obecní bubeník, či později rozhlas. V tomto smyslu je možné feruli chápat ve svém prvopočátku jako výraz rychtářského práva.

No a závěrem lze jen vyslovit názor, že velice pravděpodobně mají naše „Práva“ hodně společného s tím „Hanáckým právem“. Vždyť z Hané od Olomóca to není k nám na Drahanskou vrchovinu zas tak daleko. A protože se lidé stěhovali i dříve, třeba tak, že mládenec z Hané následoval po svatbě svou novou životní partnerku, do některé z našich vesnic, tak možná právě díky jemu je i v našich obcích dnes v čele průvodu maškar neseno „Právo“ a nebo „Ferôla“, či jak se tomu kde říká?
 

Novotný Miloslav