Období 1648 - 1766

Přehled dějin Veselice v období let 1648 - 1766.

Druhým uceleným záznamem o předcích dnešních obyvatel Veselice a velikosti jejich majetků, je Lánský rejstřík, který byl zpracován v roce 1650. Ten uvádí, že ve Veselici v té době bylo 5 gruntů, které obývali tito občané: Martin Stloukal, Blažík Urban, Ondra Nečas, Josef Hrazdíra a Adam Kudla. Dále je v tomto rejstříku uvedeno 6 majitelů domů bez půdy. Ti se jmenovali: Jan Urbanů,  vdova Machová, Martin Hrazdíra, Štěpán Kudla, Jakub Nečas a Kašpar Hrazdíra, který byl obecním pastýřem. Ten a jeho předchůdci i následovníci bydleli do roku 1871 v domě mající dnes čp. 5.

Jak rovněž uvádí tento rejstřík, nebyl ve Veselici žádný dům zpustlý, což je překvapující. Tehdy byla totiž celá Morava hodně zpustošená, především následkem válek, které s menšími přestávkami zuřily celou první polovinu 17. století.
   
Další zmínka o Veselici je v Tereziánském katastru z roku 1680. Ten uvádí, že k domu Jakuba Šenkýře náleželo cca 31 měřic půdy, k domu Říhy Němce cca 20 měřic půdy, k domu Matěje Nečase cca 16 měřic, k domu Josefa Stloukala cca 21 měřic, k domu Blažíka Skotáka cca 31 měřic, k domu Říhy Stloukala cca 12 měřic a k domu Martina Nečase cca 9 měřic. Mimo to zde stály domy, které obývali s rodinami Anton Pokorný, Josef Růžička, Martin Pokorný, Anton Říha a Bartoň Krboš.

Koncem 17. století dochází k celkovému rozvoji blanenského panství. Rozvíjí se především železářství, které na sebe vázalo další obory, jako těžbu rud, výrobu dřevěného uhlí atd. Rychle se začalo  rozvíjet i pivovarnictví, lihovary, mlýny a jiné.
Čím dál více se s celkovým rozvojem společnosti začaly postupně mimo registrace půdy vést i
matriky, coby záznamy o registraci osob. Jedny z prvních, které však ještě neměly úřední platnost, byly matriky, jejichž vedení doporučil Trídentský koncil z roku 1563. Teprve, ale až matriky zavedené patentem císaře Josefa II., roku 1784, byly uznávány jako veřejné listiny.

Poslední zmínka o Veselici právě z konce 17. století je v blanenském urbáři z roku 1696. Jsou v něm údaje o povinnosti držitelů půdy odvádět vrchnosti daně. Údaje z něho dokládají, že na gruntech bydleli Říha Stloukal, Jan Šinků, Jakub Nečas a Ondra Nečas. Dále ve Veselici žili v té době dva chalupníci, a to Pavel Němec a Šebesta Hrazil. Rozdíl mezi gruntem a chalupou byl v tom, že ke gruntu náleželo víc půdy než k chalupě. Tyto údaje jsou již z doby, kdy panství blanenské bylo ve vlastnictví Arnošta Leopolda Ferdinanda z Gellhornů. Ten je koupil od tří bratrů Lvů z Rožmitálu.

Kusé zprávy z první poloviny 18. století hovoří o tom, že již v roce 1732 byla ve Veselici hospoda, neboť v tomto roce žádal Martin Šaman, šenkýř veselický, Arnošta Gellhorna, aby mu nechal hospodu v nájmu. Jednalo se s největší pravděpodobností o chalupu dnešního čp. 7. Z roku 1749 se dochovala zpráva, že ve Veselici stálo toho roku 11 domů, z toho 7 sedláků a 4 nádeníci. V roce 1754 měla Veselice celkem 12 domů s těmito majiteli: Josef Stloukal, Jiří Nečas, Blažej Skoták, Jakub Šenkýř, Jiří Stloukal, Adam Němec, Martin Nečas, Vaněk Skoták, Bartoš Krboš, Jan Růžička, Martin Pokorný a Bernard Němec. Z těchto údajů vyplývá, že za období od založení obce do roku 1754 se Veselice rozrostla z původních 4 na 12 domů. Z toho bylo 8 gruntů a 4 domy byly bez půdy.