Období od zrušení roboty do rozpadu Rakousko-Uherska (1848 -1918)

S pádem feudalismu došlo po roce 1849 k novému správnímu zřízení, jehož základem se stal politický okres, který řídil okresní hejtman. Veselice tehdy spadala pod okresní hejtmanství se sídlem v Boskovicích. Přes všechny tyto pozitivní změny se Rakousko začalo připravovat na válku s Pruskem. Vyzbrojovalo svou armádu, a i v blanenských a adamovských dílnách se vyráběly nové zbraně, především pušky. Bitvu, která se odehrála 3.7.1866 u Hradce Králové, však Rakousko prohrálo. Události před i po bitvě, které svým způsobem poznamenaly i život ve Veselici, rovněž zaznamenal Sedlák. Podle vyprávění jeho babičky, Františky Šenkýřové, se roku 1866 při cestě k Hradci Králové ve vesnici zastavilo rakouské vojsko. Byly to prý většinou maďarské pluky, v nichž bylo mnoho slovenských mužů. Byli urostlí, vyholení a říkali, že jdou do Čech na "Prajza", a že ho utlučou čepicemi. Jak však dopadli už, bylo řečeno. Nedlouho na to přitáhlo pruské vojsko. Stalo se tak 11.7.1866 a přineslo s sebou cholerovou nákazu, na kterou v okolí zemřelo mnoho lidí. Ještě před tím posloužila nová železnice k přesunu velkého množství zbídačených poražených vojáků do Rakouska.
Ze 70. let 19. století pocházejí i 3 kříže, které se dnes nacházejí v obci. Důvodem k jejich zbudování bylo většinou vyjádření příkladné zbožnosti. Kříž na rozcestí do Vavřince a Petrovic byl zbudován v roce 1862, na náklady rodiny z čp. 1. Od majitele domu čp. 8 je kříž u cesty do Malé Veselice z roku 1863. Třetí kříž je od majitele domu čp. 7. Nachází se u kapličky před domem čp. 23. Ta byla obcí zbudována roku 1883 a původní dřevěna kaplička, která stála v místě dnešního domu čp. 48. Cesta vedoucí okolo ní, které se dnes přezdívá "mezi ploty", do Malé Veselice, byla vedena jako cesta okresní a u čp. 35 se rozdělovala na směr přes Podvrší na Obůrku a do Blanska, a druhý směr přes Trávníky na Nové Dvory. Již zmíněné přemístění kapličky před dům čp. 23, lze přisuzovat snahám tehdejšího obecního představenstva o vytvoření jakéhosi středu obce. Skutečnost, že v roce 1890 postavila obec budovu čp. 43 (současné čp. 78) podporuje tuto teorii. Jejím účelem bylo plnit funkci obecního špitálu, pro případ možné epidemie, snad ještě jako reakce na cholerovou nákazu z roku 1866. Nedlouho nato sloužila i jako skladiště hasičského materiálu. U nově zřízené kapličky byla v roce¨1895 vykopána studna, která je i dnes v provozu.

Období 80. let 19. století je však zajímavé ještě z jednoho důvodu. Mnoho nescházelo a ve Veselici mohla být i škola. Do roku 1886 navštěvovaly děti z Veselice společně se suchdolskými
školu v Petrovicích. Vavřinec patřil do Sloupu. Devatenáté století bylo charakteristické značným nárustem obyvatelstva. Okolo roku 1875 přestaly školy, jak v Petrovicích, tak ve Sloupě již vyhovovat, především z důvodu malé kapacity. Pro dokreslení situace nutno uvést několik čísel. Roku 1794 docházelo z Veselice do Petrovic 16 dětí a celkem tehdy petrovskou školu navštěvovalo 110 žáků, mimo jiné i ze Žďáru a Karolína. V roce 1879 však již docházelo z Veselice 50 dětí z celkového počtu asi 220 žáků. Sloupská škola byla na tom obdobně a proto tamnější obecní rada navrhla v roce 1875 Vavřinci, aby přispěl na stavbu nové školy, o jejichž zbudování si zažádala okresní školní radu v Boskovicích. Vavřinecké představenstvo se však rozhodlo, že si postaví školu ve své obci. Po podání žádosti, však školní rada doporučila, aby se Vavřinec spojil s Veselicí a Suchdolem. Zemská školní rada k postavení školy ve Vavřinci dala souhlas v roce 1880. S tím však nesouhlasila Veselice a po řadě protestů a potom zase souhlasů veselských občanů došlo k tomu, že si Veselice zažádala o stavbu školy sama. To nevydržel Vavřinec a v roce 1884 souhlasil se stavbou školy ve Veselici. Rok nato však byla přece jen započata stavba školy ve Vavřinci, a to z důvodu, že Suchdol při posledním protestu přestal Veselici podporovat. Dle Sedláka tehdy mezi veselskými občany panovala velká nejednotnost názorů a spíše převládala snaha o osobní prospěch pří umístění školy, než potřeba situaci uspokojivě vyřešit. Provoz v nové škole začal na podzim roku 1886 se 196 žáky. Pro zajímavost uvádím, že ve školním roce 1995 - 1996 navštěvuje školu ve Sloupě z Veselice, Vavřince a Suchdolu celkem 79 dětí na obou vzdělávacích stupních, t.j. 1. až 8. ročník.

I přesto, že Sbor dobrovolných hasičů ve Veselici byl založen až v roce 1921, byla obec již koncem 19. století nucena, nařízením tehdejšího boskovského hejtmanství, o vytvoření podmínek pro likvidaci případných požárů v obci. Podnětem k tomu, že zmiňované nařízení tehdy okresní hejtmanství vydalo, byla řada velkých požárů, která postihly v 70. a 80. létech řadu obcí v Širokém okolí. Stříkačku obec koupila v roce 1900 v Blansku a další hasičský materiál byl uskladněn ve zmíněné obecní budově čp. 43.

V roce 1911 nechala obec zbudovat v Malé Veselici studnu (hlubokou 22 metrů) u dnes stojícího domu čp.49, který však byl postaven až v roce 1934. Celková spotřeba vody v této části obce se postupně zvětšovala a studna u čp. 36 již nedostačovala. V druhé polovině 19. století a začátkem 20. století bylo totiž postaveno několik domů právě v Malé Veselici a záměry obecní rady s rozšiřováním obce, směřovaly právě do této lokality. Dokladem toho jsou i další domy postavené ve 30. létech a později.

V roce 1912 byla dána do provozu nově zbudovaná okresní silnice ze Sloupu do Blanska přes Těchov, jejíž výstavba byla schválena v roce 1909. Jak dokládá první kronikář obce Veselice, Antonín Souček, v "Pamětní knize obce Veselice", ještě v roce 1931 dlužila obec 6 000 K z výpůjčky 9 000 K, kterou si musela na stavbu silnice vzít od Hypoteční zemské banky. Dva roky poté, co byla silnice dobudována, vypukla I. světová válka, která vyvrcholila rozpadem Rakousko - Uherska. Z Veselice bylo ve válce celkem 37 mužů, z nichž 5 zaplatilo svým životem. Jména padlých jsou uvedena na pamětní desce, umístěné od roku  1932 na obecní budově, mající dnes čp. 78 a na pamětní desce v parku v Malé Veselici.  Jedním z účastníků války byl i Karel Sáňka narozený ve Veselici v roce 1891 v domě čp. 3. Ten sloužil část války v Terstu a později byl přeložen na loď Beta na ostrově Lussin. Na této lodi sloužil u obsluhy děla a měl být při tom, když z této lodi byly vypalovány salvy na počest arcivévody Ferdinanda, přijíždějícího v roce 1914 do Bosny.

Právě v období války zastihla Veselici smutná událost. Byl to velký požár, který vznikl dne 20. července 1917 v půl třetí odpoledne, údajně v čp. 5. Tomuto požáru padlo za oběť 7 domů a to čp.: 3, 5, 6, 7, 8, 13, 14, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 33, 41 a 49. Posledně jmenovaný dům již nebyl po požáru znovu obnoven a při požáru také shořela již zmiňovaná obecní stříkačka. Částečným zmírněním následků postižených rodin, bylo vyreklamování některých mužů na krátkou dobu z fronty. Přičinil se o to poslance Parlamentu Šamalík z Ostrova. Tohoto požáru se také zúčastnil i Karel Sáňka, který byl toho času na dovolené. Po požáru mu zůstal pouze civilní klobouk a košile, ostatní včetně uniformy shořelo.

Mimo této skutečnosti zaznamenal Sedlák i životní osud Rudolfa Nečase narozeného roku 1889 v čp. 1. Ten po mobilizaci a narukování do Brna, odjel do Haliče a odtud na ruskou frontu, kde byl zajat. Byl lehce raněn a jako zajatec se dostal vlakem z Kyjeva přes Ural až do Murmaňska. Tam si vybral práci ve zlatém dole. Pak byl odkomandován na práci na statek. Po útěku, chycení, věznění a další práci na velkostatku se dostal do uhelných dolů v  Donské oblasti. Těsně před koncem války sloužil ještě v Tyrolích, ale už jen chvíli. Obdobné vojenské události prožili i ostatní veselští občané, bojující v této válce.

Od roku 1848 do roku 1918 bylo v obci postaveno dalších 19 domů a další 2 byty vznikly rozdělením domů původních, až na celkový počet 53 čísel popisných. Poslední dům postavený
v roce 1912 bylo čp.51.