Období první republiky a II. světové války. (1918 - 1945)

Konec I. světové války a vznik samostatné republiky naladil všechny občany vidinou lepšího života. Tyto skutečnosti vedly k tomu, že i ve Veselici začal čilý spolkový život. Kromě již založeného SDH, byla velice aktivní i v roce 1926 obnovena organizace čes. strany soc. demokratické. Z podnětu SDH bylo v roce 1927 zbudováno v Malé Veselici výletiště. Na něm pak bylo v příštím roce z podnětu čes. strany soc. demokratické vysazeno do kruhu 13 kaštanů. Roku 1927 byla v obci zavedena elektická energie. Mimo jejího zavedení do domácností bylo zbudováno i veřejné osvětlení, které mělo 8 pouličních světel.

Doba 30. let byla poznamenána světovou hospodářskou krizí a hned nato přípravami na další válečný konflikt. Jak je doloženo kronikářem Součkem, byl v době krize život v obci velice těžký. Přesto se obecní zastupitelstvo snažilo pomoci těm nejpotřebnějším a vytvářelo omezené pracovní příležitosti. Ty byly zaměřeny především na opravu a údržbu obecního majetku. V roce 1932 bylo z podnětu SDH přistoupeno k rekonstrukci obecní budovy čp. 43. Oprava spočívala v tom, že obvodová zeď od cesty byla celá zbourána a znova vyzděna, ale ve větší vzdálenosti od cesty. Dále byla zhotovena nová střecha. V roce následujícím byla opravena střecha i na další obecní budově s čp. 17, zvané "Pazderna". Ta měla střechu doškovou z roku 1873. Roku 1936 byl v hostinci zvětšen sál. Bylo zbudováno jeviště, čímž se zlepšily podmínky pro ochotnické divadlo, které bylo v celém okolí vyhlášené. V roce 1937 vyhořely domy čp. 36, 37, které měly jako poslední domy v obci doškovou střechu. V témže roce bylo také zvětšeno výletiště v Malé Veselici. V období krize, v roce 1934, byl postaven dům čp.49 a v roce 1936 dům čp.54. Prvně jmenovaný převzal čp. po domě, který vyhořel v roce 1917. Další domy čp.55, 56, 57, 58 a 60, tvořící dnes ulici od kulturního domu na Příhon, byly postaveny v roce 1938. V Malé Veselici byl ještě postaven dům čp. 62, tehdejším starostem Josefem Pernicem. Před vypuknutím války byly postaveny ještě domy čp. 59 a 61.

V období války se v obci částečně omezil spolkový život. Občané rovněž neměli pochopení pro německý požadavek - vyvěšování německých vlajek. Vlastníci radiopřijímačů si museli povinně nechat odmontovat u "Kučery" ve Sloupě krátké vlny, aby nemohli poslouchat zprávy o průběhu války. Několik občanů také bylo nasazeno na nucené práce pro říši. Jedinou obětí války se stal Bohumil Nečas z čp. 38, který zahynul při bombardování továrny ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1944 začali v okolních lesích působit partyzáni. Dle Součka jim z občanů nejvíce pomáhal Ondroušek František z čp. 8, Skoták Karel z čp. 60 a Němec Alois z čp. 58. Koncem dubna roku 1945 se do Podvrší přemístila kolona ustupujících Němců, která však v noci z 6. na 7. května odjela pryč. Dne 9. května přijelo do obce auto s důstojníky rumunského dělostřelectva, které hned příští den následovala kolona asi 400 koní a 500 rumunských vojáků. Po jejich odchodu ještě týž den byla v Suchdole uspořádána oslava konce války, které se zúčastnili i obyvatelé z Veselice a Vavřince.

Jako jediný dům zbudovaný v obci v období války, byl dům čp. 63. Postavila ho na Příhoně, rodina Stloukalových z obecního bytu čp. 17, v roce 1944. Dnes již tento dům nestojí, zůstaly po něm pouze betonové základy. Od roku 1918 do konce II. světové války bylo v obci postaveno 10 domů.