Bratři Skotákové – pedagogové z Vavřince čp. 36

jednou z významných osobností z Vavřince, uvedenou v publikaci Střípky z naší historie, vydanou obcí Vavřinec v roce 2005, je Ondřej Skoták nar. 1.12.1817 v obecním domku čp. 36. Narodil se do početné rodiny Karla a Fantišky Skotákových jako sedmý z celkem 11 dětí. Otec Karel pocházel ze Suchdolu ze zemědělské usedlosti čp. 4 a matka Františka ze zemědělské usedlosti čp. 27, kde hospodařil rod Trávníčků. Ondřej a také jeho 2 mladší bratři - František a Anton - působili jako pedagogové. František (nar. 1820) působil jako učitel na obecné škole v nedalekých Olomučanech. Antonín (nar. 1823) se dal na kněžskou dráhu a po vysvěcení v roce 1850 byl kooperátorem (kaplanem) na farnosti při kostele u sv. Tomáše v Brně. Působil však také jako pedagog, a to jako učitel (katecheta) náboženství v polepšovně pro zpustlou mládež v Brně. Od studijního roku 1856/57 také vyučoval gramatice a metodice české řeči na brněnském kursu kandidátů učitelství. Zemřel ve věku 49 roků a ve farní kronice při kostelu sv. Tomáše se k jeho osobě zachoval následující zápis: „Dne 31.1.1872 zemřel náhle na puknutí aorty pan Antonín Skoták, jenž byl na této faře po 18 let kaplanem. Zanechal významné jmění, kolem 40 000 zl. nominální hodnoty, pouze v cenných papírech. Protože zemřel bez závěti, mohli se stát dědici jeho příbuzní. Ti věnovali farnímu kostelu, kde tak dlouho pracoval, těžký stříbrný, dobře pozlacený kalich, jenž byl v r. 1859 věnován jako čestný dar kněžstvem brněnského děkanátu panu čestnému kanovníkovi a faráři u sv. Tomáše Ignáci Knorrovi a nese nápis: „S nejhlubší úctou kněžstvo brněnského děkanátu svému děkanu v r. 1860“. Zemřelý kooperátor Antonín Skoták tento kalich po smrti p. Děkana Knorra koupil od jeho sestry Viktorie Knorrové. Nyní byl věnován kostelu a podespaný se zavazuje sloužit za klid duše zemřelého kooperátora Antonína Skotáka každoročně v jeho úmrtní den tichou mši a používat při ní tento kalich“.
Ondřej Skoták jako pedagog začal působit jako učitelský pomocník od roku 1833 ve sloupské škole a poté působil ve školách v Brně, Velkých Opatovicích, v Radiměři a ve Svitavách, kde se také 17.7.1849 oženil s Alžbětou, dcerou Jana Jaicha, soukromníka ve Svitavách. To již bylo za jeho působení na dalším místě, a to v Kopřivnici, kde od roku 1849 působil již jako samostatný učitel. Tam se novomanželům Skotákovým narodila v roce 1850 dcera Marie, krátce působil v Topolanech u Vyškova a posledním místem jeho působení byla obec Slavkov u Opavy, kde vykovával od roku 1872 až do odchodu do důchodu funkci řídícího učitele. Byl vynikající hudebník a varhaník, ve Slezsku se stýkal s otcem Leoše Janáčka. Soustředil neobyčejně mnoho hudebních skladeb (v počtu 1465), které se staly součástí sbírek muzikologického oddělení Slezského muzea v Opavě.
Učitelskému povolání se věnovala krátce i Ondřejova dcera Marie, která ve Slavkově působila, coby výpomocná učitelka (1872 - 1873, 1876 – 1877). Historické dokumenty, uložené v Zemském archivu v Opavě ve fondu věnovanému jejímu synovi Josefu Stypovy (1883 – 1948), však dokládají, že se nakonec ale učitelskému povolání dále nevěnovala. Marie se provdala v roce 1880 za Josefa Stypu, místního učitele, jehož rod ve Slavkově dlouhodobě hospodařil na selské usedlosti č. 26. Po odchodu jejího otce Ondřeje do důchodu postoupil Josef Stypa st. na post řídícího učitele a Marie převzala jak vedení zemědělské usedlosti, tak provozovala místní poštu. S manželem vychovali dceru Růženu a 3 syny – Josef (gymnaziální profesor v Opavě), Ladislav (zvěrolékař v Olomouci, ve Vyškově a ve Znojmě) a Bohumír (řídící učitel v Raduni). Syn Josef (nar. 1883) po studiu na opavském gymnáziu vystudoval filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze a než byl v roce 1919 ustaven profesorem na „svém mateřském“ gymnáziu v Opavě, působil na několika školách v Čechách i na Moravě. Mimo to se jako slavkovský starosta - od roku 1928 do okupace a pak krátce do května 1945 – angažovaný v agrární straně zasloužil o budovu nové fary a elektrifikaci obce. Vedle toho se ve Slavkově podílel na činnosti Sokola a divadelního sdružení „Poděbrad“. Zemřel v srpnu roku 1948. Je autorem několika publikací vydaných při různých příležitostech (např. vyročí založení opavského gymnázia, Z naší minulosti /obce Slavkov/, založení SDH ve Slavkově, Památník Matice opavské 1877-1927 atd.). Působil též jako redaktor Věstníku Matice opavské.

Výše uvedené informace o Ondřeji Skotákovi a jeho rodině jsem čerpal mimo jiné z digitalizovaných dokumentů, které jsou přístupné na webu Zemského archivu v Opavě. Jsou vedené v archivním fondu pod názvem Josef Stypa, který obsahuje něco málo přes 1 bm délky archiválií (9 kartonů, 17 fotografií a 22 kreseb). V seznamu fondu jsem nalezl i hesla jako Děd Ondřej Skoták, písař Topolan a Praděd Karel Skoták. Tyto dokumenty nejsou však dosud digitalizované a jejich prostudování si vyžaduje osobní návštěvu opavského archivu. V archivní pomůcce k uvedenému fondu, vyhotovené v roce 2010, je mimo jiné např. zmíněno, že dotyčný Josef Stypa ml. přiložil ke své bohaté korespondenci i písemnosti svého otce a matky (roz. Skotákové), případně i další písemnosti z činnosti jejího děda, „písmáka Karla Skotáka, a otce, písaře Topolan u Olomouce, Ondřeje Skotáka“. Toto konstatování může být příslibem k existenci dalších zajímavých informací, jak o rodině Skotákových ve Vavřinci, tak o životě v obci Vavřinec samotné v 2. polovině 19. století.
Ondřej Skoták zemřel ve Slavkově u Opavy 5. listopadu 1891 a jeho dcera Marie zemřela v nemocnici ve Slezské Ostravě 7.12.1934.

Novotný Miloslav