SEDLÁK ROBERT se narodil 4. června 1903 ve Veselici v domě čp. 40, jako třetí dítě ze čtyř sourozenců, když dvě jeho starší sestry - dvojčata Emilie a Hedvika a mladší brat Oldřich zemřeli v útlém věku. Jeho otcem byl pozdější dlouholetý starosta obce Veselice František Sedlák, syn známého krasového badatele Václava Sedláka ze Sloupu a matkou Františka Šenkýřová z Veselice. Již jako dítě navštěvující obecnou školu ve Vavřinci byl velmi dobrým žákem. Vynikal hlavně ve výtvarné výchově, měl rád hudbu a poté co vystudoval Obchodní akademii v Brně se vyučil zámečníkem a až do důchodového věku pracoval v Adamovských strojírnách. Vedle toho byl všestranným muzikantem, uměl hrát na trubku, housle, ale jeho milovaným nástrojem byla „knoflíková harmonika“.

Jeho rodný domek stál v těsném sousedství obou veselických rybníků. Ty ho okouzlily natolik, že jeho častým tématem v knize Pověsti, pohádky, příběhy z vesnic Vavřince, Veselice, Suchdola a okolí, kterou sepsal a věnoval svým dvěma dětem - synovi Evženovi a dceři Ludmile, jsou hastrmani a další nadpřirozené bytosti. Toto dílo také např. obsahuje pověsti o Králi Přemyslu Otakarovi II., o zřícenině hradu Blansko a mnohé další, tak jak je zachytil z lidového vyprávění.
Jeho výtvarné schopnosti učinily později jeho rodný domek malou vesnickou galerií. Veseličtí občané mohli na jeho zahradě spatřit sochu jelena, čápa, žáby apod., které sám vymodeloval z betonu, náležitě barevně upravil a ty pak umístil na zahradě vedle domu.

Své pozdější zkušenosti začal získávat jako 19-ti letý ve Francii, kam vycestoval v roce 1922 ještě se třemi veselickými kamarády. I tam se projevil jeho smysl pro výtvarné ztvárnění při zhotovování gravůrovaných symbolů na kovových lisovacích formách ve strojírenském závodě. Ke krátkému pobytu ve Francii ho možná inspiroval jeho strýc Vincenc Sedlák, žijící ve Vídni a poté až do konce svého života v daleké Americe, kde byl aktivním členem různých krajanských spolků a jeho poesie vycházela např. v časopise Hospodář.

Záliby Roberta Sedláka byly opravdu široké. Od divadla loutkového k divadlu ochotnickému, přes bádání po historii Veselice a dalších sídel v okolí, až např. po zhotovení vlastní knoflíkové harmoniky – heligónky. Jeho velikou láskou bylo také divadlo. Vedle režírování byl i autorem návrhů kostýmů a scény, ale i např. zhotovitelem kulis. Za účelem sestavení obrazu o životě předešlých generací byl častým návštěvníkem jak okresního archivu v Blansku, tak i archivů v Brně, Kroměříži, Olomouci atd..

Mnoho velice cenných informací, především o lidové slovesnosti, životě a zvycích veselických občanů v 18. a 19. století, získal z ústního vyprávění spoluobčanů. Všechny získané informace poté sepsal do dvoudílného díla Památník, věnovaný občanům Veselice, Vavřince, Suchdolu a Nových Dvorů. Poté, co v roce 1960 došlo ke sloučení zmíněných obcí, vykonával funkci kronikáře obce od roku 1964 až do roku 1974. Byl spolupracovníkem známého badatele Ervína Černého – Křetínského, kterému poskytl neocenitelné informace o zaniklých osadách v okolí Veselice. O svých poznatcích často informoval v regionálním týdeníku Nový život, ale přispíval i do sloupského občasníku Hřebenáč. Vedle těchto činností byl i činný v místním hasičském sboru a dalších organizacích. Zemřel ve Veselici 23. října 1975.

Jen v krásné tradici, od otce k synu,
ctíme odkaz předků, naší domovinu.
Abychom se nikdy cizím mravům nepodali,
a věčné dědictví, našich otců zachovali.

Miloslav Novotný, Veselice 2012